22.díl
"Auuuu…. Praskne mě hlava…. Co to je za debilní křik???... Proč mám hlavu jak po náletů mamutů??... Pomoc…"
I když sme s Billem ještě hodně opařený po výstupu Emili, koukneme se na Toma a musíme se začít smát.
"Proč tak řvete???Buďte ticha.. Prosim… Loknu žížní.. Proč sem skoro nahej??" zeptá se Tom a nechápe čemu se sborově smějeme.
"Tome, pití máš vedle sebe, přinesu Ti prášek na hlavu a studenej hadr..A kyblík" kouknu na něj když chytá barvu jarní trávy.
Jen tak tak zaběhnu do koupelny a přinesu kýbl.
" Ne, já nebudu… Jen mi dejte pití… A můžete mi někdo vysvětlit proč a kde sem tak zřídil? A proč sem skoro nahej???"
S Billem mu na přeskáčku vylíčíme co se stalo včera plus dnešní hysterickej výstup.
"Jo tak proto se se mi může rozkočit hlava…. Lidi, viděli ste někdy většího debila než je Jane??"
S Billem oba pobaveně přikývneme že sme nikoho blbějšího ještě neviděli.
"Někomu zvoní telefon… Ale můžete stopnout???... Prosím" zaskuhrá tak roztomile, že se rozběhnu pro telefon.
Máma… Akai, tohle bude taky hustý.
"Ee.. Ahoj mami… No jak pak je??Potřebuješ něco?"
"Ahoj Dani. Prosim Tě, můžeš mi vysvětlit co se tam stalo??? Teď mi volali ze školy, že ta rodina u kerý si jim volala, že tam už nebydlíš a že si těžce zranila jejich dceru, rozbila jim nějaký věci a že bydlíš u nějaký pochybný existence. Nějak se mi to nezdá, přece Tě znám."
Navzdory situace se musim začít smát.
"Čemu se směješ???Já furt ještě čekám na vysvětlení."
"Mami, dneska ráno z toho byl jen monokl a rozbitej foťák, ale za chvíli z toho bude hotovej masakr."
"Co??? Vysvětlíš mi to, nebo ne???"
Začnu jí vysvětlovat co se stalo. Nevynechám žádnej detail, zmínim se i o Billovi. Mamina napjatě poslouchá a chvíli co chvíli se mě na něco ptá.
"Takže Ty si jí nic neudělala, ale foťák si jí rozbila?"
informuje se jen pro jistotu. Když jí asi po dvacátý ujistim že sem nikoho nezabila, že škodu za sto tisíc na triku nemám aže dokonce nebydlim u nějaký pochybný existence, oddechne si nahlas.
"No a co chceš dělat???..."
"Mami, já nechci pryč…"
všechno se ve mně sevře, protože myšlenka že bych byla bez Billa mě ubíjí.
"No ale co mám dělat???Ve škole z toho bude malér jako hrom…"
"Mami, já Tě prosim, nic sem neudělala, a nechci bejt bez něj. Po dlouhý době zase cejtim motýlky v břiše když se mě jen dotkne. Je to mezi náma tak čistý a tak krásný…"
"Ty mě jednou stejně zabiješ", zasměje se mamka , "ale zavolám do školy, omluvim Tě. Vrať se mi v pořádku, jinak se neznám. A piš mi průběžně. Mám Tě ráda. A dani? Nedělej nic čeho by si litovala."
"Mami, si nejlepší!!!!Mám Tě ráda!!A děkuju!"
Tohle je jen sen… Krásnej se, ze kterého se nechci nikdy probudit…